Tatrmani, 6. část: Ferda

Tatrmani, 6. část
FERDA

Silný proud vody stříká přesně do středu nevelkého kruhu namalovaného na zdi. Hadici drží starší muž s výrazem Terminátora kosícího kulometem nepřátele. Ostatně i tak trochu jako nějaký americký herec vypadá. Je oblečený v hasičském stejnokroji. Stojí doširoka rozkročený, oči mu planou vzrušením. Ferdinand Krybamplul je zosobněním hrdiny.
„Přidejte, kluci! Víc!“ křičí přes rameno.
Proud vody ještě zesílí, ale mužovy ruce se téměř nezachvějí. Pleskání vody o zeď je velice hlučné.

„Ještě víc!!!“
„Ferdo… Ferdo!“ snaží se překřičet hukot vody přicházející kolega a mává Ferdovi před očima zelenou obálkou.
„Otevři to,“ poručí hlasem generála, který nesnese odpor, když si dopisu konečně všimne.
Ferda mrkne do dopisu a výraz v obličeji se mu rychle změní. Je vidět, že jej obsah velice rozrušil. Chňapne po dopisu bělostnými zuby a vrazí do rukou kolegy hadici chrlící mohutný proud vody.
Ten s ní chvíli zoufale bojuje, ale hadice si dělá, co chce. Voda stříká do velké výšky všude kolem. Ostatní hasiči se snaží vodě vyhnout, ale je to zhola nemožné. Všichni už jsou úplně promočení. Hasič nakonec marný boj vzdá. Hadice se mu vysmekne z ruky a tancuje po dvoře hasičské zbrojnice jako svíjející se rozzuřený had. Nakonec chcípne. Někdo konečně vypnul vodu.

Ferda mezitím ze sebe strhává hasičskou výstroj a zmáčenou uniformu. Není to snadné, protože v jedné ruce drží zelený list dopisu a čte ho neustále dokola. Mokré tkaničky od bot se mu zašmodrchávají, spuštěné kalhoty mu brání v pohybu. Snaží se držet balanc, ale dopis nepouští z ruky. Ačkoli je všechno kolem dokola zmáčené vodou, zelený papír zůstal úplně suchý. Je na něm pár vět, písmena A. a F. místo podpisu a obrázek ryby na háčku.
„Co to děláš? Obleč se, za půl hodiny je odjezd na závody. Co blázníš?!!“
Kolega hasič nevěřícně kouká, protože Ferda má na sobě místo spodního prádla zelený neoprenový oblek s červenými pruhy po stranách jako na nějaké vojenské uniformě.
„Kluci, sorry, musíte se obejít beze mne. Jsem hasič a požárník…, ale jenom dobrovolný… A teď mě volá povinnost!“

„Ferdo, neblbni…, počkej! Bez tebe to nezvládnem…“ ozývá se za odbíhajícím Ferdou.
Ferdinand sprintuje k blízkému mostu, jako by byl mladík. S bojovým výkřikem se odrazí a – tak jako se skáče přes kozu v tělocvičně – se lehce přehoupne přes zábradlí, ve vzduchu se otočí, udělá předpisový několikanásobný vrut a po hlavě se hladce zapíchne do vody.
Hladina řeky jen nepatrně, lehoulince zapění.

TAJNÁ SCHŮZKA

Na stavidle malého zarostlého rybníčku v lese, který vypadá docela jako ten z Jiráskovy Lucerny, sedí Rudolf s Michalem a netrpělivě koukají do vody. Teď už není pochyb, že to jsou vodníci.
„Co budem dělat?“ ptá se Rudolf Michala.
Ten pokrčí rameny: „Asi čekat…, ne?“
Vtom se hladina rybníka zčeří a z vody se vymrští a saltem dosedne vedle obou vodníků Ferdinand. Ti se pořádně leknou.
„Fuj, vždyť jsme málem lekli!“ uleví si Michal.

„Sorry, hoši. Dřív to nešlo, teď před prázdninama je na hlavních tazích děsnej nával. A ještě jsem po cestě zachraňoval zpod jezu nějaký blbečky, co přecenili svoje síly.“
Ferda cuká hlavou, aby vyhnal vodu z ucha.
„Tak co se děje?“
„No to právě nevíme,“ nechápavě kroutí hlavou Michal. „Andreas ještě nedorazil.“
„A to byl vždycky přesnej jako zdymadlo na Slapský přehradě…“ dodá Rudolf.
„To není samo sebou. Za tím musí něco bejt,“ říká Ferdinand a nasadí výraz detektiva z americké drsné školy. „Prohledali jste to tu?“
„Ne, proč?“ nechápe Rudolf.
Ferda pátravým pohledem zkoumá okolí, pak prohlíží stavidlo, nakonec rukou projede po zadní straně prken. „Jo!“ vykřikne a vítězně mává zelenou obálkou.

Michal mu ji vytrhne a třesoucíma se rukama z ní vytáhne dopis. Všichni tři si k sobě těsně přisednou.

„Čti, já už na to nějak nevidím,“ podává Michal dopis Rudovi.
Není se co divit, kolem lesního rybníčku už houstne tma.
„Já taky ne. Počkej…“ Rudolf tleskne do dlaní. „Sviť, měsíčku, sviť!“
Rázem se roztáhnou tmavé mraky a objeví se jasný úplněk.
„Dík, kámo!“ zamává na měsíc Ferdinand.
„Není to trochu brzo?“ zeptá se s lehkou obavou v hlase Michal s pohledem na měsíc. „Úplněk byl přece před tejdnem…“
„Ále co – z toho se nestřílí…Vždyť ho zas za chvilku zhasnem,“ mávne rukou Ferda. „Tak už čti.“

„SOS! Hrozí sucho! Totální sucho!!! Sežeňte ostatní!!!“ čte Michal.
Kousek od stavidla se ozve silné šplouchnutí. Všichni tři se naráz ohlídnou směrem ke kruhům, které se stále ještě šíří po vodě.
„Sumec? Tady?“ diví se Rudolf. „Tady byli odjakživa jen kapři a potěr,“ podívá se nechápavě na kamarády.
Zato Ferdinand vše okamžitě pochopí. Vytrhne Michalovi dopis, dá si prst na pusu a naznačí, aby zmlkli. Pak už všichni tři beze slova skloní hlavy nad dopisem a mlčky pokračují ve čtení.
„To je síla!“ uleví si Michal.
„Barakuda…Ten parchant!!!“ kontruje Rudolf.
„Hoši, tady to smrdí jak ryba od hlavy, musíme jinam. Někam, kde je to bezpečný.“ Ferdinand se spiklenecky podívá na ostatní.

„U nás v sušárně,“ napadne Michala.
„V sušárně?!!!“ otřepe se odporem Ferda.
„Jo, v sušárně na prádlo u nás v divadle,“ souhlasí Ruda. „Tam to v klidu proberem. Tam si netroufne ani obojživelník, natož sumec.“
„Hlavně si nezapomeň placatku,“ připomene mu Michal.
„Neboj, nezapomenu.“
„Tak jo. Teď už by neměl bejt žádnej provoz,“ akčně organizuje Ferda, „takže za půl hodiny v divadle. A mrskněte sebou, hoši.“

Odrazí se od stavidla, udělá přemet ve vzduchu a takřka neslyšně se zapíchne po hlavě do vody.
„Dřív jak za hodinu to nezvládnu, nemám takovou kondici jako ty…“ volá za ním Rudolf a po nohách skočí do vody.
Michal ho s dopisem v ruce se žbluňknutím následuje.