Malíř podzim
Zálesácká stezka už je chladnější, protože v tyto dny už často sluníčko nevykoukne a den za dnem i méně hřeje. Před námi jsou spíš ne moc hezké a ani dlouhé dny, ale to vůbec neznamená, že bychom se měli zříkat víkendových toulek, právě naopak!
Můžeme totiž srovnávat, jak jednotlivá roční období vnímáme svými smysly. Všimli jste si, že jaro je vyloženě zvukový orchestrion? Na každém kroku nás doprovází ptačí zpěv. Léto zase jaksi laská naše nosy - louky, pole a lesy vydechují tisíce vůní a mozek je zapisuje do paměti prostřednictvím čichu.
No a podzim - ten vnímáme spíše zrakem. Ptačí hlasy utichají, opojná vůně léta se mění v podivný pach vlhkého zvadlého listí, ale zato barvy, těch je všude plno. Však se právem říká "malíř podzim".
Samozřejmě, týká se to především listů na stráních a okrajích lesů, ale i luk a mezí, kde dozrávají plody všelijakých travin a hlavně keřů. Vždyť jenom šípkový keř, to je úžasná sbírka červenavých vřetének s chlupatým bubákem. A to ani nemluvím o tom, jaký užitek dávají - šípkový čaj je lahůdka.
Přitom v obchodech si ho kupujeme za nemalé peníze, zatímco z keřů na mezích a kdekoli na úhoru si můžeme udělat pořádnou zásobu na budoucí dny prolezlé plískanicemi, přivolávajícími nemoce...
A to už nemluvím o tom, že barvy podzimu, které vnímáme na listech, si můžeme uchovat třeba v herbáři či prostě krásně zbarvenými listy vylisovanými v sešitech. Určitě to aspoň někdo z vás už zkusil, viďte?
