Zálesácké okénko: Fata morgana
Opět budeme pátrat po zvláštním tajemném jméně z písniček, které slýcháte u táboráků. Po tropických vedrech, které jsme zažili v celé naší zemi tento víkend je příznačné, že se podíváme na zoubek záhadnému jménu fata morgana. Bylo opravdu vedro a tak možná někdo z vás, děti, fatu morganu zahlédl... No, máte pravdu, zas takové horko nebylo a vody jste pili určitě dost, tak jste možná zahlédli její silniční verzi. Že už píšu až příliš záhadně? Tak čtěte dál!
Určitě jste už název fata morgana slyšeli nebo aspoň četli v nějaké dobrodružné knížce o tom, jak člověk umírající žízní v poušti vidí na obzoru oázu s pitnou vodou, ale je to jen přelud. Ano, fata morgana je přelud, dá se vysvětlit - a teď cituji - "...jako zrcadlení na dálku vznikající odrážením a lomením paprsků v nestejně teplých a hustých vrstvách atmosféry, které pak odrážejí obraz nějaké, často velmi vzdálené krajiny". Tedy po našem: jde o něco podobného horkému vzduchu nad rozpálenou silnicí, která se leskne a vypadá, jako by na ní byly veliké louže vody - tak fata morgana je něco podobného, ale v daleko větším měřítku.
V dobách, kdy pro to lidé ještě neměli fyzikální vysvětlení, jim pomohla stará báje. Byla z Bretaně o mořské víle jménem Morgain, velmi mocné a taky rozmarné. Morgain znáte možná z příběhů o králi Artušovi, kde často prováděla všelijaké pletichy. Dokázala totiž libovolně měnit podobu a vznášet se ve vzduchu jako pták - a právě podle toho lidé dali tu mořskou kouzelnici do souvislosti s tím vzdušným zrcadlením v přírodě.
Z francouzského Fée - tedy víla - se začalo říkat italsky Fata - tedy opět víla - a tak se spojení Fata Morgana používá dodnes v této podobě. Je to sice už i odborné označení pro ten popsaný jev, přesto se ale používá běžně i v přeneseném slova smyslu: jako symbol něčeho krásného a žádoucího, ale současně klamajícího, něčeho, co vlastně není - prostě přeludu.
My někdy takovou fatu morganu vidíme dost rádi, ale taky někdy zapomínáme, že vlastně není skutečná, a uvěříme jí...
