Zálesácké okénko: Sisyfovská práce
V našem seriálu o zvláštních a záhadných jménech a výrazech si povíme něco o dalším známém úsloví. Víte, co znamená, když se o něčem řekne, že je to "sisyfovská práce"? Je to rčení - jako spousta dalších - z řeckého bájesloví. Takže to vezmeme popořádku...
Sisyfos byl vládce města Korintu a říkalo se, že je to nejmazanější chytrák, který leckoho napálil. Možná by mu to prošlo, jenže jednou se zapletl se samotnými bohy, dnešním slovníkem řečeno "prásknul" nejvyššího boha Dia, že unesl jednu krásku a kde ji má její otec hledat. To Sisyfovi ovšem vyneslo trest - bůh smrti Hádes si ho měl odvést do podsvětí.
Jenže toho Sisyfos díky své lstivosti spoutal - tak trošku jako v té naší pohádce o lapené Kmotřičce smrti: v zemi prostě nikdo nemohl umřít, ani ti nejhorší zločinci. Což byl průšvih, daný řád se obracel naruby, takže bohové nakonec zasáhli společně a teď už Sisyfos do podsvětí, tedy do říše mrtvých, musel.
A čekal ho tam pořádný trest - na věky věků musel do kopce valit velký balvan mramoru. Jenže ani to nestačilo: kdykoliv se přiblížil k vrcholu kopce a zastavil, aby si odpočinul, kámen se mu vysmekl, zase se skutálel dolů a Sisyfos musel začít znova.
Pořád znova a znova, a takhle pořád dokola, až do skonání světa... Takže když se řekne sisyfovská práce, je to přirovnání pro nějakou činnost, či dokonce dřinu, která nemá smysl, je zbytečná a nikdy se nepovede ji dotáhnout do konce...