Zálesácké okénko - Typy ohnišť
Opět bude řeč o ohýnku, ten přece dělá každou výpravu mnohem romantičtější, zajímavější a teď na podzim, když už jsou večery chladné, tak i příjemnější. Rozdělávání ohně i za mokra jsme si probrali minule, tentokrát si povíme něco o ohništích.
Základní typy si můžete najít v každé tábornické příručce. Asi nejznámější z nich je pyramida - větvičky se o sebe nastojato opřou a je to. Ze silnějších větví se dělá pagoda, to už je oheň táborový, často spíš slavnostní, ten na výpravách neužijete. Ale zato takzvaný hlídkový oheň asi ano: je velmi úsporný - tři nebo čtyři větve se ve vodorovné poloze dotýkají jenom svými konci a v nich vlastně hoří. Je ovšem potřeba je čas od času k sobě přistrčit, protože jinak je po ohni. Asi proto se mu říká hlídkový: ta občasná pozornost je zárukou, že člověk na hlídce neusne...
No a pak existují ohniště praktická, na vaření nebo rožnění. Některá jsou však dost složitá na popis. Ale to základní - mezi dva kameny se postaví kotlík nebo ešus - zvládne určitě každy.
Právě tak jako podpěrnou vidlici, do níž se z jedné strany položí silnější větev a na její konec se zavěsí kotlík, nebo případně dvě vidlice a na ně položená větev napříč. Ještě bychom si mohli povědět něco o specialitách ohnišť či způsobů vaření, například indiánské peci... ale o tom až zase příště.
